„Mé tělo je při cvičení pod odborným dohledem,“ oceňuje Šárka, která na víkendové pobyty jezdí pravidelně

Šárko, řadíte se mezi pravidelné účastníky, kdo je vlastně cílová skupina?

Nerada škatulkuju, ale drtivá většina účastníků jsou ženy ve zralém věku, které na sobě chtějí aktivně pracovat, chtějí si odpočinout od každodenního kolotoče doma, chtějí vyrazit někam do přírody, potřebují změnu a psychické zklidnění. Ale občas s námi jezdí i jeden muž. :)

Vy osobně si jezdíte na víkendovky odpočinout nebo na sobě zamakat?

To je provázané. Chci si zacvičit, ale zároveň si chci vyčistit hlavu. Pracuju jako sociální pracovník s lidmi se zdravotním postižením, kteří už nejsou zcela soběstační. Takže přiznávám, že párkrát do roka potřebuju vypnout. Protáhnu si tělo, pohladím duši.

Jak dlouho se Školou zad na víkendové pobyty jezdíte?

Poprvé jsem jela v roce 2020. Covid byl sice stále na denním pořádku, ale ty nejpřísnější opatření pominula. Začalo se zase cestovat a já jsem toho využila. Od té doby jezdím několikrát do roka a byla jsem asi na všech místech, která má Maruška v nabídce. Každé má svoje kouzlo, každé je něčím jedinečné.

Máte své oblíbené místo?

Mám. Klášter Broumov. Mám ráda historii a to místo má genia loci. Unikátní rozlehlý areál, historická barokní budova, kde se cvičí v sále s freskovou výmalbou. To místo na vás dýchá. Ráno se chodí cvičit do klášterní zahrady. Rozcvičku s východem slunce pod stoletým dubem za zpěvu ptáků nic nepřekoná. Kromě toho, že něco dáte svému tělu, pracujete i na duchovnu. Je tam silná atmosféra, ideální k relaxaci, meditaci. A to okolí!

Po cvičení tedy vyrážíte ven?

Ano, odpoledne trávíme venku v přírodě. Jdeme společně na procházku do okolí, tady konkrétně prozkoumat Broumovské skály. Ale všechna místa, kam jezdíme, mají co nabídnout.

Jak je to s organizací? Kdo rozhoduje, kam se půjde?

Rozhodne si každý sám. Ač se jedná o organizovaný pobyt, nikdo není do ničeho nucen. Všechno je to na dobrovolné úrovni a Marie respektuje aktuální rozpoložení a chuť každého z nás. Ano, máme stanovený nějaký harmonogram, ale záleží na tom, jak se zrovna cítíte. Když si chcete místo výšlapu do lesa číst na pokoji, nikdo vás za to neodsoudí. Pokud nejste zrovna skřivan, ranní rozcvičku můžete přeskočit.

Jak vzpomínáte na Váš první pobyt?

Víkendovky jsem našla na webu Školy zad. V té době mě trápily nějaké zdravotní potíže a hledala jsem cvičící víkendový pobyt. Těch bylo sice víc než dost, ale to, co mě oslovilo, bylo, že Marie je fyzioterapeut. Chtěla jsem zkrátka cvičit pod dohledem někoho, komu mohu zdravotně důvěřovat. Uklidňovalo mě, že je tam zdravotník, který rozumí zákonitostem lidského těla. Když Marie ví, že máte nějaký zdravotní problém (třeba koleno po operaci), cvičení vám individuálně přizpůsobí.

Jak byste cvičení popsala, je nějak konkrétně zaměřené?

Můžu říct, že je velice komplexní. Marie má cvičení do detailu propracované a promyšlené tak, abychom během víkendu procvičili a protáhli celé tělo. Není nijak dynamické, ale má velký fyzio přesah. Marie klade velký důraz na správné provedení cviku, vše trpělivě a pozorně ukazuje a vysvětluje v několika fázích a poté nás hlídá a upozorňuje, zda něco neděláme špatně. Tím chci říct, že toto cvičení si stejně dobře užije mladší žena, která se nebude nudit, i seniorka, aniž by se musela bát, že to nezvládne. 

Našla jste tady i nové přátele?

Přátelství je asi silné slovo, ale tím, že mnoho žen jezdí na pobyty opakovaně, tak jsem se s mnohými už poznala na osobní úrovni a vždycky se moc rády vidíme. Sociální integrace rozhodně probíhá, povídáme si, víme, kdo už má vnoučata, posíláme si i přání k Vánocům… Jsme všichni na dost podobné vlně, tak si rozumíme a můžeme si toho spoustu říct. Při procházce lesem se dokonce snadno svěříte s věcmi, co Vás trápí, a přitom se cítíte bezpečně…

Zasmějete se spolu?

To víte, že jo. Vtipné bývají hlavně začátky, kdy se třeba po roce opět potkáme. Obejmeme se, jsme rádi, že se vidíme, automaticky si tykáme, ale zaboha si nemůžeme vzpomenout na naše jména.

Jezdí spíš skupiny kamarádek, nebo sólistky?

Oboje. Já jezdím někdy s kamarádkou, někdy sama. Rozhodně nikdo nemusí mít strach, že když pojede sám, tak bude celý víkend jak kůl v plotě. Ten, kdo chce, se vždycky bez problému začlení.

Takže celý den cvičíte a chodíte na procházky?

A uteče to jako voda. (smích) Většinou míváme dva bloky cvičení denně, plus ranní rozcvičku, ale záleží na konkrétním pobytu. Taky máme společné jídlo. V Karlově bývá i doplňkový program, který Marie organizuje se svými kamarádkami. Jednak je to výměnný bazárek oblečení a doplňků, které si s sebou k tomuto účelu přivezeme, a také tam jezdí jedna paní, která rozumí bylinkám. Povídá nám o nich a vyrábí se tam různé mastičky.

Jaký je hlavní důvod, proč na víkendové pobyty se Školou zad jezdíte?

I když jsem na svůj první pobyt jela výhradně kvůli cvičení, teď už cítím, že vyrážím za takovou komplexní pohodou. Cvičení stále hraje prim, ale kdyby tam nebyla tak přátelská a vlídná atmosféra, asi bych neměla tak silnou potřebu jezdit opakovaně. Mám prostor se tam tak nějak zastavit, věnuju se sama sobě, nemyslím na starosti všedního dne, protože se soustředím na cviky. Líbí se mi, že mezi námi necítíte ani náznak jakéhokoliv soutěžení, není to přehlídka značkového oblečení ani společenského postavení.

Kdyby někdo váhal, jestli se přidat. Čím byste ho přesvědčila?

Rozhodně by to byl ten zdravotní aspekt cvičení. Můžete si určitě vybrat ze stovky aktivních pobytů, ale oceňuju Mariinu fyzioterapeutickou praxi. Při cvičení nám Marie neustále vysvětluje, jak naše tělo funguje, proč který cvik děláme, co při tom cviku dělají naše svaly, vazy, obratle i vnitřní orgány. Ukazuje nám, co máme přetížené ze sedavého způsobu života, apod. To cvičení má potom úplně jiný rozměr, když víte proč to děláte, a k čemu při cvičení v těle dochází.

Děkuju. Myslím, že už je mi jasné, proč tolik lidí jezdí na víkendové pobyty opakovaně.

Láká vás vyrazit na víkendový pobyt? Přidejte se k nám na březnový Antarik, stále máme volná místa.