„Velká rozhodnutí se dějí bez mého přičinění,“ říká Marie Zemánková, zakladatelka Školy zad

Marie, jak hodnotíte rok 2022?

Teď, na konci ledna, můžu říct, že rok 2022 byl pro mě zcela zásadní. Už jsem si zvykla, že mi život sám napovídá, proto mě vlastně zpětně ani nepřekvapuje, že jsem zcela náhodu dospěla k tak významnému rozhodnutí.

Co se stalo?

První půlrok jsem ještě naplno školila po firmách a pak najednou v červnu, jako když utne. Představte si, od června ani jedna poptávka na školení. Přemýšlela jsem, proč to tak je. Signál shůry. Uvědomila jsem si, že už pár měsíců pobírám starobní důchod a že se mi někdo snaží naznačit, že už je na čase školení pustit. A tak jsem po dvaceti letech ukončila svoji živnost a figuruju už jen jako majitelka a jednatelka firmy Rehabilitace Pozořice, pod kterou spadá ordinace, skupinová cvičení a kurzy pro veřejnost.

Ulevilo se Vám?

Nesmírně. Zpětně si uvědomuju, jak byla ta školení náročná, kolik ježdění po republice to obnášelo.

A není to škoda?

Je mi trochu líto, že jsem tomu věnovala 20 let života a nebyla jsem schopna zpracovat celý koncept do nějaké smysluplně předatelné verze. Že by v tom někdo pokračoval. Ale toto téma mám v sobě už uzavřené.

Neznamená to ale konec Školy zad…

Ale ne, pustila jsem pouze školení. Ordinace v Pozořicích jen kvete, mám stabilizovaný tým a kolegyně pracují tak dobře, že máme pořád plno. (Smích!) Dcera po mě neplánovaně převzala skupinové lekce cvičení v Pozořicích, za což jsem jí vděčná. A víkendovky máme nasmlouvané minimálně na celé první pololetí, takže jedeme dál.

Zmiňujete víkendovky, je o ně pořád zájem?

Myslím, že ano. Lidé se spolu rádi potkávají. Kurzy se vždycky nějak naplní a „účastníci zájezdu“ jsou pořád spokojení. Tak spokojení, že aspoň polovina z nich s námi jezdí opakovaně.

Kdo je tedy typický účastník Vašich víkendovek?

Většinou s námi jezdí ženy od 40 do 65 let. Takové, co už mají větší děti a mohou si vyrazit na pár dní bez nich. Zároveň jsou to ženy aktivní, které si na jednu stranu chtějí orazit, ale hlavně touží po organizovaném pohybu. Nejčastěji s námi vyráží různě velké skupiny kamarádek.

Jak hodnotíte místa, na kterých se víkendovky konají?

Všechna místa jsem vybírala s maximální péčí. Jsou to místa extrémně tichá, nezatížená komercí, všude kolem je příroda. Klid je pro mě zásadním faktorem pro odpočinek. Navíc si cením toho, že všichni provozovatelé jsou vstřícní a opravdu milí. Jsou to místa, kde se dlouhodobě cítíme v bezpečí. Nabídku víkendovek jsem postupně rozšiřovala tak, aby si mohly vybrat ženy z různých koutů Česka a nemusely cestovat přes celou republiku.

Jaké máte plány v tomto směru?

No, tuším, že tady přede mnou stojí další milník. Rok 2023 beru jako zlomový a musím se rozhodnout, v jaké podobě tyto víkendové kurzy dělat, a zda vůbec. Trochu se ve mě bije dilema, zda raději nevěnovat volné víkendy své rodině, svým vnoučatům. Víte, že mám osm vnoučat a deváté na cestě?

Člověk míní, život mění…

Ano, je zajímavé, že tato velká rozhodnutí se dějí, aniž bych na tom jakkoliv systematicky pracovala. Člověk musí být trochu připravený a umět naslouchat.

Na co jste pyšná, co se Vám v roce 2022 povedlo?

Mám ohromnou radost z toho, že jsem se po dlouhé době rozhoupala a pustila se do vysněného projektu individuální fyzioterapie. Je to něco, kde se musím plně spolehnout na své dlouholeté zkušenosti, na své zdravotnické vědomosti, na své ruce, na svou hlavu a taky na svůj šestý smysl. Cílem individuální fyzioterapie totiž je komplexní práce s klientem. Nejde jen o jednorázové napravení zad, ale hlavně zjištění příčiny, která často sahá úplně jinam, než si klient myslí… Jsem na sebe hrdá, že jsem „na stará kolena“ sebrala tolik sebedůvěry, že jsem se do toho pustila a že necítím ostych, říct si o férovou odměnu za hodinu individuální konzultace. Mnoho lidí se stále neumí ocenit.

A co si přejete v roce 2023?

Chci mít dost vnitřní síly, abych dokázala věci přijmout tak, jak přijdou, a abych je přijala s vděčností.

Marie, doporučení na závěr: Co mají lidi dělat, aby se cítili dobře? 

Mnoho toho už víme. Dobře jíst, mít pohyb a mít se rád. Ale podle mě je ještě zásadní stanovit si jakýsi řád.

Sama na sobě vidím, jak dobře mi dělá začít každý den krátkým cvičením. Potom by mělo následovat zklidnění: někdo medituje, jiný čte, další se modlí. Univerzální návod neexistuje.

Na závěr chci zmínit, jak důležité pro spokojený život je žít střídmě. V jídle, v materiálnu, v požitcích, v zábavě. Být spokojený s tím, co mám, nekoukat se k sousedovi, jestli náhodou nemá něco, co já ne. Jestli ustrnu u toho, co všechno potřebuju, tak se budu jen trápit a nebudu spokojená nikdy.

Děkuju za Váš čas a přeju, ať se Vám daří všechno zvládat.

Zaujalo vás povídání o víkendových pobytech? Ještě máme volná místa, stačí si vybrat kurz, který je vám nejbližší.