„Tato sezóna byla výjimečná. Těžká a krásná zároveň. Přes pandemii jsem si uvědomila spoustu věcí,“ přiznává Marie Zemánková
Letošní sezóna víkendových cvičení je u konce. Sešla se celá řada lidí nadšených pro pohyb, ale i lidí, kteří jen toužili po společnosti. Na víkendovkách Marie Zemánkové totiž nejde o výkony, ale o zdravý přístup k životu. A k tomu patří nejen péče o tělo, ale i hledání psychické rovnováhy. Celková harmonie je potřeba ke šťastnému životu. O tom ví své i zakladatelka Školy zad Marie Zemánková. Tento rok byl totiž kvůli celosvětové pandemii výjimečně těžký. Řada lidí chtěla své podnikání vzdát a Marie nebyla výjimkou. Co jí tato sezóna dala a co vzala?
Marie, jak hodnotíte obecně letošní sezónu?
Nakonec velmi pozitivně. Spoustu věcí jsem si totiž uvědomila a zjistila jsem, co chci a co už nemá v mém životě místo.
A jaké máte tedy plány?
Zjistila jsem, že dělám přehršel aktivit a že je načase zvolnit. Chci si hýčkat své klienty v ordinaci a pečovat o víkendovky. Tohle jsou dvě věci, na které zaměřím svou energii.
Víkendové pobyty pořádáte už 10 let. Během roku míváte v diáři i desítky víkendů ročně. Jak to vypadalo letos?
V roce 2020 jsem naplánovala 20 víkendových pobytů. Realita byla ale úplně jiná: nakonec se zorganizovaly 4. Ale jsem za ně moc vděčná. Byly to úžasné pobyty plné skvělých optimistických lidí, kteří mě nabili energií a vrátili chuť do pořádání těchto jedinečných akcí.
Copak jste to chtěla vzdát?
Ano. Přiznávám se, chtěla jsem se na všechno „vykašlat“. Pandemie se dotkla nás všech. Bylo to velmi těžké období, kdy jsme svou energii museli věnovat tomu, čemu jsme ani sami nechtěli. Zpočátku této mé cesty mě celá řada lidí odrazovala. Ono totiž uspořádat takový pobyt pro desítky lidí není žádná legrace. Člověka to vyčerpá fyzicky i psychicky. A když se kvůli pandemii něco neustále měnilo, ztrácela jsem víru, že bude zase dobře. Velmi mě unavovalo neustálé přesouvání termínů, rušení rezervací v hotelech, úpravy v účetnictví… Bylo to otravné. Naštěstí mě velmi podpořily mé dvě parťačky: Helenka a Bohdanka. Bez jejich přímluv by už víkendovky s Marií nemusely existovat.
To by byla velká škoda. Hodně lidí na tohle odreagování spoléhá, nemám pravdu?
V podstatě ano. Na víkendovky jezdí stálice, ale i noví lidé, kteří se o pobytech dozví od svých přátel. Potkávají se zde party kamarádů, kteří se setkají jednou do roka, právě o těchto cvičebních víkendech. Dělá mi to velkou radost. Díky tomu vidím, že to opravdu má smysl.
A jak jste tedy sezónu ukončila?
Poslední víkendový pobyt jsme uspořádali teď v červenci v Broumově. Ráda se sem vracím. Hodně jsme cvičili, chodili po výletech. Vyšlo nám počasí, takže jsme se každé ráno sešli v zahradě, kde jsme trénovali především stojné a rovnovážné pozice. Po snídani jsme využili úžasnou atmosféru Opatských sálů. Cvičení jsme se denně věnovali přes 2,5 hodiny. Navštívili jsme Kovářovu rokli, Skalní divadlo a někteří z nás se dokonce vydali za kulturou na Barokní léto plné koncertů a tím podpořili dobrou věc. Výtěžek totiž putuje na opravy barokních kostelů v širokém okolí.
Tak to je krásné. Vypadá to, že jste si poslední cvičební víkend moc užila. Jak to vypadá s podzimem?
Pevně věřím, že podzimní termíny se uskuteční. Oceňuji všechny, kteří se se mnou vydali cvičit i přes všechna opatření. Jsou to pro mě opravdu stateční lidé. Na podzim chystám několik víkendovek, tak doufám, že se tam setkáme v plném počtu. Program bude jako vždy nabitý, plný přátelské atmosféry a zajímavých aktivit.
Závěrem bych chtěla ještě říci, že jsem si během tohoto roku uvědomila ještě jednu důležitou věc. Když jsme v lednu přijeli do Antariku, viděla jsem v očích všech hotelových zaměstnanců jiskřičky naděje. Bylo to velmi dojemné. Ubytováni jsme byli pouze my, celkem 9 hostů. Ta vděčnost a radost, že mohou zase dělat svou práci, mě vzala za srdce. Došlo mi, že my potřebujeme je, ale že i oni potřebují nás. Že lidé se potřebují navzájem a měli by táhnout za jeden provaz. Pomáhat si, podporovat se, prostě držet při sobě. Zvlášť v takto těžké době.
Díky za rozhovor.
Chcete se zúčastnit cvičení, potkat se stejně naladěnými lidmi a objevit radost z pohybu?
Příští šanci budete mít na podzim.
V Karlově nebo v Beskydech. Stačí si vybrat.