Chcete se naučit hýbat? Dopřejte si čas na rozjezd
Ode dneška třikrát týdně do bazénu! Případně každý druhý den do posilovny! Anebo co večer, to cvičení u televize! Víte, o čem je řeč? Zhruba takhle vypadají nárazová předsevzetí o tom, jak se konečně pravidelně začnete hýbat. A přesně takhle také vypadají začátky konců. Nárazově se ještě nikdy nikdo sportovat nenaučil. Pokud si delší dobu uvědomujete, že byste se měli hýbat, ale z různých důvodů se vám to nedaří, nenuťte se hned zkraje do velkých pravidelných výkonů. To nikdy nekončí dobře. Začněte pozvolna.
V pohybu není malých rolí
Každá aktivita se počítá. Každá. Vzpomenete si, kdy jste naposledy vyšlápli schody do pátého patra? Buďte fér a počítejte pouze ty případy, kdy jste měli na výběr mezi schodištěm a výtahem, a přesto jste zvolili cestu po svých. Kdy jste si po cestě z práce dopřáli procházku přes park místo toho, abyste naskočili na první projíždějící tramvaj? Kdy jste si k umývání podlahy naposledy klekli a vytřeli opravdu důkladně, než abyste si práci ulehčovali mopem?
Všechny tyhle zdánlivě bezvýznamné úkony mohou ve výsledku znamenat významnou dávku pohybu. Kterou si ovšem dobrovolně odpíráte. Škoda je to o to větší, že jde o dostupný, různorodý, přirozený a tudíž velmi užitečný pohyb.
Jednoho dne si pak uvědomíte, že “musíte začít něco dělat”. Nejlépe “hned zítra a několikrát týdně, ať to má nějaký smysl”. Ze stavu, kdy se hýbete opravdu jen zřídka, se najednou nutíte k pravidelným náročným výkonům. Jsou jedinci, kterým takový obrat vyhovuje. Ale mnohem víc je těch, kterým předsevzetí vydrží nanejvýš pár týdnů. A pak se ocitnou opět tam, kde byli.
Bez pohybu, ale s černým svědomím, že by se hýbat měli.
Pozvolný rozjezd zvyšuje vaše šance
Nebojte, nechci po vás, abyste se do posledního patra tahali s dětmi nebo s těžkým nákupem. Rozumím tomu, když si chcete cestu domů zkrátit dopravním prostředkem, abyste pak pohybovou aktivitu mohli vykonávat třeba v pohodlnějším oblečení, bez tašky nebo batohu. Naprosto chápu, pokud máte k mytí podlahy takový odpor, že chcete mít tuhle činnost co nejdřív za sebou. Ale jsem si jistá, že víte, co vám chci říct.
Každý extrém je špatně a naopak není lepší cesta, než cesta selského rozumu. Pokud se chcete naučit hýbat, musíte si vztah k pohybu vypěstovat postupně. Začněte pozvolna třeba právě občasným výšlapem schodiště, procházkou z práce nebo procházkou před večeří (tu si můžete ozvláštnit například chůzí naboso), ranním a večerním krátkým protažením.
Jakmile si zvyknete, že pohyb je normální součástí vašeho denního programu, můžete postupně zařazovat další činnosti. Čím různorodější váš pohybový program bude, tím líp pro vás. Jednak posílíte svaly rovnoměrně, především ale snížíte pravděpodobnost, že by se vám některá aktivita přejedla.
Pokud vás láká třeba běh, nestyďte se začít tím, že se převléknete do sportovního a uběhnete 300 metrů. I to je začátek, navíc začátek s nadějí na pokračování. Prim zde hraje především návyk. Pokud naopak na první dobrou uběhnete 3 kilometry, pravděpodobně se pro bolest svalů další týden k běhu nedostanete. Takto se to bude opakovat několikrát, až “zjistíte”, že běh nejspíš není pro vás. Totéž se vám může přihodit v posilovně, v bazénu, u cvičení s videem… zkrátka všude.
Důležité prostě je hned zkraje nepřepálit.
Dobrá rada na závěr
A co je snad nejdůležitější?
V žádném případě neberte jakoukoliv pohybovou aktivitu jako trest za to, že máte nějaké to kilo navíc. Vždycky byste se měli hýbat především pro radost z pohybu, z toho, jak se postupně zlepšuje vaše kondice. Ne proto, aby někde něco ubývalo. Jinak také nejspíš skončíte s pokusy o hýbání se naštvaní a zklamaní.
Ať vám jde pohyb nejen od ruky! Marie