“Mým cílem není někomu něco vnucovat, spíše předat umění pozorovat,” říká Bohdanka Švehlová
Bylinky sbírala už jako malá se svojí babičkou. Lásku k nim má v krvi, o bylinkách prý hodně věděly také obě její prababičky, které ale nezažila. Její zájmy ji nakonec dovedly ke studiu farmacie. Devět let pracovala v nemocniční lékárně, po rodičovské dovolené se vrátila na částečný úvazek. Dnes má spoustu aktivit, kromě rodiny, práce a své velké vášně k bylinkám se věnuje třeba také hudební výuce dětí. A samozřejmě je už několik let součástí našich jarních víkendovek na Karlově. Čemu se přesně věnuje? Jak vypadá její práce s bylinkami?
Snaží se objevovat
“Biologii člověka jsem vlastně nikdy úplně studovat nechtěla, ale tak nějak oklikou jsem se k ní dostala,” vysvětluje. Ještě na škole se začala věnovat homeopatii a po ní také antroposofické medicíně, kterými se zabývá dodnes. Právě v homeopatii využívá své znalosti o bylinách. “Beru ji jako výbornou metodu terapie. Kde to jde, tam se snažím řešit problém právě homeopatiky, kde již je to na hraně, kombinuji s klasickou medicínou,” vysvětluje Bohdanka.
Bylin a dalších květin zná stovky. “Na louce i v lese se orientuji celkem bez problému, poznám naprostou většinu rostlin. Zajímám se nejen o ty s prokázaným terapeutickým účinkem, ale snažím se objevit další, jejichž účinky třeba tak úplně neznáme nebo o nich nevíme.” Čerpá z ověřených knih, hodně třeba z díla etnobotanika Wolfa Dietricha Štorla, Marie Treben nebo Josefa A. Zentricha a Jiřího Janči.
“Když objevím novourostlinu, zkoumám ji klidně dva roky, zjišťuji si o ní všemožné informace, pak v prvním kole testuji především na sobě,” popisuje proces seznamování s léčebnou silou některých bylin. Jedním z posledních jejich “objevů” byl prý kakost smrdutý. “Je to takový moc fajn plevel. Zkoumala jsem ho dost dlouho. A teď už je v mastičce. Výborně hojí.”
Oživuje i vyvrací
Většinu výluhů a macerátů pro přípravu mastí a tinktur si chystá sama. “Hodně sbírám třeba v okolí naší chalupy, troufám si říct, že to tam dobře znám, jezdíme tam přes čtyřicet let. Vyhýbám se plochám kolem polí kvůli postřikům a hnojivům. Problém je to ale u typicky polních plevelů, jako je třeba heřmánek. Tomu se totiž moc nikde jinde než na poli růst nechce,” říká Bohdanka. “Vždycky volím to nejčistší, co najdu. Hodně toho poznám také podle biotopu, na kterém byliny rostou. Podle toho, kolik má vláhy, jaké další rostliny rostou v okolí... Je ovšem pravda, že míst, kde můžu sbírat byliny s jistotou, rychle ubývá.”
Na zahrádce před chalupou, na bývalé navážce, se proto před šesti roky pokusila založit bylinkovou zahrádku s asi 40 druhy nových kytiček, které využívá velmi často. Nebo které alespoň chodí pozorovat a poté je sbírá ve volné přírodě. Podařilo se, bylinky znovu vyrazí každý rok. Zahrádka je opravdu velmi malá, kvůli nedostatku místa dnes osazuje volné plochy i sousedům a známým.
Nejde jí občas ze všech bylin hlava kolem? “Mám to asi tak nějak dané. Vidím rostlinu a vedle názvu mi hned v hlavě běží, proč asi vyrostla tam, kde vyrostla, že na tom místě nejspíš bude takový a takový osvit a taková a taková půda. Přemýšlím nad nimi vlastně nepřetržitě, čím déle je pozoruji, tím více dalších otázek mi vyvstává,” vysvětluje, že jí zřejmě neustálé spojení s bylinami nedělá problém.
Nabízí se otázka, jestli své znalosti využívá také v kuchyni. “To nedělám, neumím to. Zajímám se o rostliny pouze z terapeutického hlediska. Ale třeba teď kvetl habr, který před nedávnem upoutal mou pozornost. A tak jsem ochutnávala mladé rašící lístky,” vysvětluje Bohdanka.
Starou lidovou moudrost ji baví oživovat i vyvracet. “V herbářích občas najdete věci, které se opakují, protože už je napsal někdo někde jinde, ale ve skutečnosti nemají žádnou validní hodnotu. Pořád toho mám hodně co objevovat.”
Stálice jarních víkendovek
S Marií Zemánkovou se setkala díky módní stylistce Heleně Tomanové, matce spolužačky z gymnázia. “Našly jsme s Marií společnou řeč. A tak jezdím do Karlova už několikátý rok.” Účastnice kurzu berou její přednášky, stejně jako workshopy Heleny Tomanové, jako prima obohacení programu. “Ohlasy jsou dobré i po letech. Vím, že se vždycky ptají, jestli pojedu zase,” říká Bohdanka. Všem natěšeným vzkazuje, že se na letošním cvičebním víkendu mohou těšit na výrobu echinaceové mastičky na koutky.
Naučit ostatní pozorovat
Má do budoucna nějaké plány? Směřuje někam? “Na prvním místě je pro mě rodina. Chci se dál věnovat tomu, co dělám teď. Žádné velké mise si nemaluji. Dává mi smysl práce v lékárně, práce na bylinkách i moje působení v hudební výuce. Někomu ty moje aktivity mohou připadat roztříštěné, ale mně dávají smysl jako jeden celek.” Nemá prý ani ambice komukoliv cokoliv úmyslně vnucovat nebo předávat. “Snad bych jen možná chtěla lidi naučit rybařit, jak se říká s nadsázkou. Předat jakési umění pozorovat. Nechci nikomu radit, jak má co dělat. Ale líbilo by se mi postupně předávat kde, co a jak si mohou načíst. Jak mohou naslouchat sami sobě, jak mohou sami sobě pomoci.”
Chcete se setkat s Bohdankou osobně?
Příští šanci budete mít v červenci.
V Karlově, jak jinak.