"Hodně mě od toho odrazovali," říká Marie Zemánková o víkendovkách Školy zad

Víkendové akce Školy zad pořádáte už dlouho. Pamatujete si, kdy a kde jste něco podobného uspořádala poprvé? 

Rok si nepamatuju, bude to zhruba deset let. Zato ale vím přesně, že jsem akci naplánovala na víkend v lednu a jako místo konání vybrala Karlov. Jenže napadlo hrozně moc sněhu a chvíli to vypadalo, že se tam nikdo nedostane. 

Dopadlo to ale nejspíš dobře, protože na víkendovky do Karlova jezdíte stále. 

Nakonec ano. Navíc většina účastníků byli moji kamarádi, takže se všechno vyřešilo v klidu. 

Vedle Karlova míváte víkendová cvičení tradičně také v Broumově. Na leden jste avizovala novinku - Cvičení na Antariku. Co k ní můžete říct?
Karlov a Broumov jsou stálice. Kromě toho, že se mi ta místa líbí, jsem navíc na jedné vlně s majiteli, kteří ta místa pozvedají na úplně jinou úroveň. To je pro mě nesmírně důležité. Cvičila jsem už na více místech, kde jsem ovšem takovou shodu nenašla, a tak se zde akce konaly jednou a naposled. Uvidíme, jakou budoucnost bude mít Antarik. Je na nádherném místě, všude je božský klid. Ovšem neprodává se tam žádný alkohol a jídla jsou výhradně bezmasá. Věřím, že si svoji cílovku najde, to místo má mnohé do sebe. 

Co vás k tomu vůbec vedlo, přidat si k vlastní ordinaci, Škole zad a pravidelným cvičením v tělocvičně ještě víkendovky? 

Ne každý má možnost cvičit s lektorem pravidelně. Chtěla jsem lidem tu možnost poskytnout alespoň takhle jednou za půl roku. Během intenzivního víkendu jim udělám průpravu a pak už je to na nich, zda jim motivace vydrží. 

Jeden by možná namítl, jestli má taková akce smysl, když existuje obří množství cvičebních programů, které si člověk může najít na internetu… 

To víte, že mě od toho lidi odrazovali, že s takovou akcí nemám šanci uspět. Jenže lidi prostě mají potřebu skutečně sdílet, doopravdy se potkávat. Mám třeba skupinu šestnácti žen, kamarádek, které jezdí spolu dvakrát ročně a vždycky se moc těší. A jsou i lidé, kteří se vypraví na víkend úplně sami s tím, že si kamarády najdou až tam, mezi cvičením. 

Vaše akce ovšem nejsou jen o cvičení, zajímavá je třeba účast Heleny Tomanové. Jak se stane, že se na ozdravných pobytech vyskytne módní stylistka? 

Cítila jsem, že stavět program jenom na cvičení prostě nestačí. Dlouho jsem k sobě hledala někoho, kdo by měl pro účastnice skutečně přidanou hodnotu. Víkendů se účastnil třeba i výživový poradce, nebo paní z Mary Kay, ale nebylo to ono. Až jsem narazila na Helenu. A tou jsem si byla najednou jistá. 

Kde přesně jste “narazila” na Helenu? 

Doporučila mi ji moje kamarádka. Mně to dávalo smysl, tak jsem se Heleny zeptala, jestli by mi program doplnila právě o svůj styling. Helena si trvala na tom, že nejdřív musí to, co dělá, představit mně. Do čehož se mi, přiznám se, původně moc nechtělo. Jsem hodně praktický člověk a módu nadvakrát neprožívám. Jenže tehdy Helena prohlásila, že v tom případě se mnou spolupracovat nebude, dokud neuvidím, v čem její práce spočívá. 

Takže hádám, že vám to, co dělá, nakonec přece ukázala? 

Nechala jsem si sestavit šatník a nemělo to chybu. Helena sahá po oděvech naprosto neomylně. A není to o tom, že bychom šly společně do obchodu, kde by utrácela desetitisíce. Věnuje se i udržitelné módě a biokosmetice, to se líbí mně a nadšené jsou i účastnice kurzů. Vždycky na jaře třeba děláme bazárek - to každá doveze věci, které už se jí okoukaly nebo je nemůže nosit. A Helena to mezi námi “povyměňuje”. 

Nejspíš se během takových víkendů nenudíte. Ani jedna. 

Pro lektorky není víkendovka dovolená. Celou dobu se musím absolutně soustředit a jelikož jsou cvičení rozvržená přes celý den, jsem v práci de facto déle než ve všední den. Ale kurzy jsou žádané. Jak už jsem řekla, jezdí na ně lidé i opakovaně. Teď jsem musela dva kurzy zrušit kvůli koronaviru, takže pevně věřím, že nás čekají lepší zítřky. Vždycky, když klientky na místě pozoruji, cítím, že takové akce k setkávání mají svoje místo.

Díky za rozhovor.