Helena Tomanová: Pro styling je důležitý cit i schopnost naslouchat

Heleno, když se člověk podívá na vaše stránky, dozví se, že máte ve svých službách ohromný přesah. Taková všestrannost byla záměr? 

Tak jak koluje kočovníkům v krvi kočovnictví, tak já mám v krvi všemožné výtvarno. Už poslední čtyři generace. Původně jsem byla na gymnáziu, myslela jsem si, že půjdu na psychologii, ale nakonec jsem z gymplu utekla na výtvarnou školu. K tomu, co dělám dnes, mě vlastně dovedla souhra okolností. Jedno z mých dětí mělo silné astma, a abych s ním mohla být co nejvíc doma, začala jsem dělat všechny možné služby pro ženy. Od stříhání vlasů přes líčení až po šití svatebních šatů. Vytvořila se kolem mě časem poměrně široká a zajímavá klientela, ženy, které se na mě obracely s různými požadavky. Co si vzít na sebe, jakou používat kosmetiku a tak dále. 

Což je téma, které se intenzivně rozebírá posledních pár let. Jenže vy jste na módu a kosmetiku nahlížela z hlediska udržitelnosti nejspíš vždycky... 

V uvozovkách a se smajlíkem se dá říct, že jsem byla průkopníkem současných trendů o generaci dřív. Když mě před pár lety pozvali do Dobrého rána a položili mi otázku, kdy jsem se začala věnovat "slow fashion", nezbylo mi, než říct, že vlastně odjakživa. 

Takže je to spíš otázka celkového životního stylu? 

Přesně tak. To nastavení, které mám, cíl nevyhazovat a nenakupovat bezhlavě oblečení, podle mě plyne ze zdravého selského rozumu. Ale zde musím zdůraznit, že to vůbec není moje zásluha. To uvažování jsem zdědila po rodičích. Stejně tak vztah k přírodě a přírodní kosmetice, k udržitelnosti, k opravdu kvalitním materiálům... zkrátka ke všemu, na čem dnes stavím. 

Když jsme u udržitelnosti a kvalitních materiálů, musím se vás zeptat na váš šatník. Máte nějaký módní kus, který vás provází opravdu dlouho? Třeba deset, dvacet let?  

Třeba dvě sukně mám přinejmenším pětadvacet let. Jedna z nich je navíc ještě po mojí mamince. Sama jsem si ji pouze přešívala, aby měla tvar, který si představuji. Je z úžasného materiálu. A taky mám řadu let skvostný vlněný kabát - kupodivu od Armaniho. Našla jsem ho v jednom second handu. Jsou to takové ty kusy, u kterých je jasné, že budou mít styl i za patnáct let. 

Je to dnes vůbec ještě možné? Koupit si něco, co vydrží dalších patnáct let? 

V době neomezených možností je paradoxně mnohem těžší sehnat kvalitní materiál, než tomu bylo třeba před třiceti čtyřiceti lety. Zvlášť poválečné kusy mají fascinující vlastnosti, vydrží klidně dodnes. Když teď chci třeba kašmírový svetr, jdu do jednoho second handu, kde mají "nesekáčové" ceny - kašmírový svetr odtud stojí klidně dvanáct set. Ale je mnohem kvalitnější než zcela nový kašmírový svetr ze současného řetězce, který stojí dvakrát tolik. 

Celkově máte postoj "stálice". Kosmetice Dr. Hauschky jste také věrná léta... 

Ta značka tu byla jako jedna z prvních v době, kdy jiná přírodní kosmetika prostě nebyla k dostání. Dnes je samozřejmě výběr obrovský, ale i tak stále vsázím na stejnou značku a nemůžu si ji vynachválit. S ohledem na to, co dělám, čemu se věnuji a co celý život razím, mě i u kosmetiky zajímají další parametry. Třeba to, jestli je balená v papíru nebo v umělé hmotě, jestli se dají vyměnit náplně... zkrátka jestli firma přemýšlí nad spotřebou také ve větší míře. 

Zpět k vaší profesi stylistky. Jak dokážete rozlišit to, jestli se daný kus oblečení líbí jenom vám, nebo jestli člověku skutečně sluší a cítí se v něm dobře? Jde to vůbec?

Myslím, že se ve stylingu potkala moje schopnost vcítit se, naslouchat a načítat terén s výtvarným cítěním a schopností kombinovat barvy a tvary v uspokojivý celek. Prioritou samozřejmě je, aby se žena v oblečení cítila dobře a zároveň dobře vypadala. Ale vím s jistotou, že v tom nemusí být žádný rozpor. 

Helena Tomanová bývá tradičně jednou z lektorek jarních a letních kurzů Školy zad na Karlově. Foto: Archiv akcí Školy zad. 

Takže jakási vzájemná vnitřní shoda s klientkou je nejspíš nutnost, je tak? 

Ano, je to důležité. Proto například, když je někdo obdarován voucherem na mé služby, nejprve se s ním dohodnu na nezávazné schůzce v kavárně, ze které vyplyne, zda obdarovaná o mé služby vůbec bude stát. 

Stává se vám, že by v průběhu času začaly o vaše služby jevit zájem ženy, které se o ně dříve nezajímaly? 

Vnímám posun v hodnocení péče o zevnějšek. Dříve jsem se častěji setkávala s postojem přehlížení této otázky, hlavně u žen jinak velmi intelektuálně založených. Často tuto oblast vnímaly jako nedůležitou a povrchní. Já osobně péči o tělo vnímám jako součást péče o duši.

Péče o sebe sama je i tématem víkendovek Školy zad, kterých se už léta účastníte coby jedna z lektorek. Jak vzpomínáte na začátky spolupráce s Marií Zemánkovou? 

My se "pasivně" znaly už asi pětatřicet let. Nějakou dobu jsme se potkávaly, věděly jsme o sobě, já věděla, co dělá Marie, ona zase tušila, co dělám já. Dala nás však dohromady moje švagrová. Ta věděla, že Marie hledá pro své pobyty někoho, kdo by účastnicím víkendovek vyplnil pauzu mezi cvičeními. A tak jsme si řekly, že to vyzkoušíme. Prvního kurzu jsem se zúčastnila v lednu před šesti nebo sedmi lety. Za mě je to s Marií perfektní spolupráce, lidsky i pracovně, i když jsme každá docela jiná. Já se na víkendovky vždycky těším, řada lidí se vrací opakovaně, a tak jsou to velmi často krásná přátelská setkání.

Díky za rozhovor.